Od slov k činům
Jmenuji se Radim Doležal a narodil jsem se v roce 1971. Do roku 2016 jsem žil s mojí úžasnou ženou, láskou Simonou. Moje skvělá Simča zemřela náhle a tragicky, po více než dvaceti letech našeho společného života. Bylo jí teprve 41 let.
Zůstal jsem sám se třemi dětmi v mých 44 letech. Nejdříve ve velkém šoku a nemohoucnosti. Později v zápalu a odhodlání dát našim dětem to, co jim nestihla dát jejich maminka. Dva kluci a malé děvčátko, potřebovali oporu, klid a udržení rodinného zázemí.
V každodenním shonu jsem přes 3 roky řešil cokoliv, co vdovec s dětmi může. Poznal jsem také, že jsou kolem mne lidé, kteří žijí podobný osud. Vdovy, vdovci, s dětmi i bez dětí. S některými z nich jsem se mohl osobně setkat a prodiskutovat společné know-how. Od každodenních peripetií, až po ty nejniternější okamžiky našich životů.
Postupem času jsem se ponořil do řešení tíživé situace. Uvědomil jsem si, že česká společnost mnohdy není připravena čelit nesnadným životům vdov a vdovců mladého věku. Postrádá větší empatii a cit pro okamžik.
Z diskuse s ovdovělými jsem si odnesl velkou zkušenost a odhodlání založit pro mladé ovdovělé organizaci, která by jim dávala naději. Také poznání, že v tom nejsou sami a naději pro lepší zítřky. Rozhodl jsem se, že postavím web a spolek začnu budovat s lidmi, kteří budou mít o členství v organizaci zájem. Tou dobou jsem na twitteru poznal jednoho vdovce z UK, který mi doporučil organizaci WAY, která se věnuje ovdovělým ve Velké Británii. Prozkoumal jsem jejich web a bylo rozhodnuto.
Nyní jsem tedy zde a nabízím svoje zkušenosti. Vám všem, kteří jste v podobné situaci. Máte rádi lidi a potřebujete o svém pohnutém životě s někým hovořit a znovu se nadechnout a žít. Hledáte někoho, kdo vás pochopí.
Budu rád, když přidáte ruku k dílu a společně vybudujeme prospěšnou skupinu nejen na sociálních sítích. Takovou, která bude k užitku ostatním.